neděle 21. srpna 2016

Co je to všímavost (mindfulness)?


Buddhistická meditační praxe rozvíjí schopnost označovanou v češtině slovem všímavost. Právě rozvinutí schopnosti všímavosti totiž umožňuje postupně prokouknout, jak funguje lidská mysl, a zároveň je jedním z předpokladů probuzení.

Aby člověk všímavosti porozuměl, potřebuje získat s jejím rozvíjením poměrně rozsáhlou osobní zkušenost. V tomto videu jsem požádal tři přátele, kteří takovou zkušenost mají, aby mi pomohli tuto pozoruhodnou schopnost představit.

CO JE TO VŠÍMAVOST (MINDFULNESS)?

Bhante Pavesa: Všímavost je schopnost mysli zaznamenávat neselektivně procesy na úrovni mysli a těla bez chtivosti k příjemnému nebo odporu k nepříjemnému.

Veronika Nevolová: ...Je to fenomén kontinuální duchapřítomnosti v mysli. Jde o to, že ta mysl neustále vidí, co se děje v těle a co se děje v mysli. A co je tam podle mě důležitý je, že je to něco jiného než pozornost. Například, když přijedeš na meditační zásed (retreat), tak ten učitel tě vede k tomu, abys dělal všechno pozorně, bděle, vědomě. To znamená, že když člověk vstává tak ví, že vstává. Když jí, tak ví, že jí. Ale to ještě není všímavost. Všímavost se v mysli začíná objevovat až ve chvíli, kdy ta mysl je schopná vidět ty věci, ale zároveň k nim nemít žádnou touhu nebo chtivost nebo odpor. A to je podle mne teprve všímavost. Například, když na meditačním zásedu soused zakašlá, já vím, že zakašlal. Ale když to ve mně vyvolá averzi, tak vím, že všímavá nejsem.

ROZDÍL MEZI VŠÍMAVOSTÍ A POZORNOSTÍ

Slovo všímavost v češtině svádí k tomu představovat si, že si všímáme předmětů ve vnějším prostředí. Tak to ale není. Na rozdíl od pozornosti je všímavost vždy zaměřená dovnitř, do těla a mysli meditujícího. Navíc všímavost zaznamenává procesy a nikoli obsahy mysli. Z hlediska všímavosti tedy není tak podstatné CO vidím, slyším, vnímám, ale jde o uvědomění si toho, že v mysli právě proběhl PROCES vidění, slyšení, vnímání… 

Jarmila Mikotová: Všímavá mysl vidí, jestli přemýšlí, asociuje, je v pocitech, prožívá, zabývá se tělesnými počitky a nebo jestli je někde úplně jinde a dívá se ven z okna.

Bhante Pavesa: Je rozdíl mezi všímavostí a pozorností, protože všímavost je dovedný, prospěšný stav mysli, na rozdíl od pozornosti. Hezký příklad je zloděj, který je pozorný, ale není všímavý.

Veronika Nevolová: On může být velmi pozorný na to, jak manipuluje s předměty, jak klade nohy ruce, když někam leze, ale v jeho mysli je chtivost, chtivost po tom lupu. A ta chtivost po tom lupu, ukazuje na absenci všímavosti. Protože kdyby on viděl svojí chtivost a nechal jí být, tak už by neměl potřebu loupit.

VŠÍMAVOST A VHLED

Při rozvíjení všímavosti si postupně zvědomujeme stále více přítomných prožitků a učíme se připouštět si je, vědomě je prožívat, nebránit se jim ani na nich neulpívat… To je ale teprve začátek!

Jarmila Mikotová: Když medituješ a všímavost se zrychluje nebo zostřuje, tak vidíš ty procesy v těle i v mysli jako procesy složené z jednotlivých okamžiků. Čím déle medituješ, tak tím je všímavost častější. Takže si všímáš třeba jednou za vteřinu, pak jednou za půl vteřiny, zlomek vteřiny...

Veronika Nevolová: A začíná vidět, že každý jev je stejný jako jakýkoliv jiný jev v tom, že vzniká, trvá a zaniká, vzniká, trvá a zaniká. A začíná tam vidět nějaký univerzální princip tohoto světa. A díky všímání si a vidění tohoto principu v mysli pak začínají uzrávat určité vhledy, jako vhled do té pomíjivosti, vhled o útrpnosti, atd. A silné prožití těchto vhledů vede k určité změně té mysli samotné. Ale neznamená to, že ten člověk přestane prožívat nepříjemné věci. Lidi si často myslí, že jim bude jenom dobře najednou. To je hloupost. Aby mi bylo dobře, tak musím zažívat obě ty stránky, příjemný i nepříjemný. Ta finta není v tom být jenom v příjemnu, ale umět procházet nepříjemnými situacemi, neulpět na nich, ale taky zažívat příjemný a také na nich neulpět. To je ta cesta. Střední cesta.

Žádné komentáře:

Okomentovat