sobota 13. srpna 2016

Myšlenky bez myslitele - TIP na knížku od Marka Epsteina


V devadesátých letech minulého století stále více psychoterapeutů začalo objevovat principy týkající se fungování naší mysli a našeho prožívání, které už před dvěma a půl tisíci lety důkladně prozkoumal historický Buddha. Mark Epstein patří k autorům, kteří se právě tím, co si psychoterapie a Buddhovo učení mohou navzájem nabídnout, už v těch 90. letech intenzivně zabýval a v roce 1995 shrnul své zkušenosti a úvahy ve své první knížce, kterou bych vám dnes chtěl představit. Jmenuje se Myšlenky bez myslitele.

Když jsem tu knížku v 90. letech četl poprvé, tak jsem si z ní odnesl především model, který zachycuje následující obrázek:

Kolo života

Tomu obrázku se říká "Kolo života" a je to vlastně taková mapa, která zobrazuje šest oblastí, šest sfér existence, v nichž se podle Buddhova učení může individuální duše přerozovat podle své karmy.

Mark ukázal, že tyto sféry je také možné chápat jako jakousi metaforu pro naše mentální stavy a že podle toho, v jakém jsem momentálně duševním rozpoložení, tak se dá říci, že se nacházím už v rámci tohoto svého života v té nebo oné sféře. Dá se říci, že jestliže je má mysl např. zmítána vášněmi asi ve smyslu, jak popisoval Freud, tak se vlastně mentálně nacházím ve sféře zvířecí. Jestliže v mé mysli převažuje paranoidní strach psychotický, pak se nacházím ve sféře pekla. Jestliže narážím na to, že některé mé základní potřeby z dětství nebyly naplněny a já vlastně celý život hledám to uspokojení a nedokážu ho nalézat, tak potom se vlastně ocitám v říši hladových duchů.

Co bylo pro mně ale zajímavé, je, že z hlediska Buddhova učení jsou považovány za problematické i sféry vyšší, nebeské - sféra titánů a bohů, přestože se v nich subjektivně mohu cítit velmi příjemně. Z hlediska Buddhovy nauky mysl, která spočívá v těch vyšších sférách, může být stejnětak zaslepená právě tím příjemným, jako je v nižších sférách zaslepovaná tím nepříjemným. A tak se stává, že zkrátka např. v těch sférách vyšších jednak začínám zakrňovat, ztrácím motivaci k dalšímu rozvoji a mohu např. také postrádat schopnost empatie, protože poněkud zaslepen svou momentální příjemnou náladou přestávám být schopen si uvědomovat, jak jsou na tom ti lidé, kteří se svou myslí nacházejí ve sférách nižších.

Když jsem si knížku - tentokrát tedy v českém překladu - po letech teď přečetl znovu, tak musím říci, že mě velmi oslovila i její další část, která se týká říše lidí. Velmi častým tématem, se kterým za mnou lidé přicházejí, je totiž takový ten perfekcionismus, resp. pocit, že ať dělám, co dělám, tak nikdy to není "dost", pocit nedostačivosti a nebo případně hledání toho, kdo vlastně jsem a kam směřuju a co dává mému životu smysl. Mark popisuje tuto problematiku v termínech narcismu a zároveň ale ukazuje, že větší nebo menší míra narcismu je nám jako lidem vlastní, že tím narcismem více nebo méně trpíme všichni. A ukazuje také, že buddhistická meditace všímavosti a vhledu - vipassaná právě na tento narcismus cílí, a že je nástrojem, který nám umožňuje se tohoto břemene zbavit.

Poslední část knihy mě asi nejvíc pohladila po duši. Je to část, která se věnuje terapii inspirované Buddhovým učením. Mark mluví o terapeutově přítomnosti jako o faktoru, který umožňuje klientovi být všímavý. Zkušenost terapeuta s všímavostí se podle něj promítá do vztahu s klientem a do způsobu, jakým je terapeut schopen reagovat na klienta. Terapeut vlastně díky své přítomnosti vytváří klima, ve kterém si klient začíná všímat.

Mark v letošním roce slaví šedesátiny. Je to autor s obrovskou zkušeností s prolínáním Buddhova učení a psychoterapie a tak věřím, že pokud se o tuto tématiku zajímáte, tak by se vám knížka Myšlenky bez myslitele mohla líbit.

Žádné komentáře:

Okomentovat